Seznam všech principálu našeho loutkového divadla a další důležité osobnosti, které se naší Jiskrou spojili své jméno
Seznam všem principálů souboru od jeho založení v roce 1913 a po dnešní časy
V roce 1950 se Stanislav Starý stal členem kobyliského Divadla Národní jednoty severočeské, později přejmenované na Loutkové divadlo Jiskra. Začínal jako jevištní technik, posléze pracoval jako osvětlovač, aby se nakonec stal oporou mluvičské sekce divadla a na dlouhou dobu principálem souboru.
Hana Trávníčková byla členkou Loutkového divadla Jiskra od roku 1963. Patřila k nejlepším loutkovodičům, kteří s námi loutkové divadlo hráli.
Je držitelkou čtyř individuálních ocenění poroty Festivalu pražských amatérských loutkářů a dále cen přehlídky Raškovy Louny a Litvínovského festivalu loutek. Na X. Přehlídce individuálních výstupů v roce 2012, která proběhla na Loutkářské Chrudimi, získala ocenění poroty. Byla vyznamenána i zlatým odznakem profesora Josefa Skupy a zlatým odznakem SČDO a Zlatým odznakem J. K. Tyla
V loutkovém divadle Jiskra v Kobylisích pracuje od roku 1966 dosud. Pro toto divadlo vytvořil jako režisér a jako autor řadu inscenací. Je dlouholetým dramaturgem divadla.
Jiří Richter přišel do Loutkového divadla Jiskra v roce 1959 a spolu se Stanislavem Starým vytvořili dvojici, která se velmi významně podílela na zkvalitnění práce souboru.
Zakladatel loutkového divadla Jiskra, v roce 1913 učitel Karel Hacker koupil za 150 korun rakouskouherských od vášnivého kobyliského ochotníka Karla Popilky loutkové divadlo, které patrně pamatovalo ještě doby lidových loutkářů. Cílem tohoto činu bylo především hrát pro děti z obce (Kobylisy) loutkové divadlo a dále pak získat ze vstupného prostředky pro menšinové české školy v pohraničí.
Působí jako technik, scénograf a tvůrce dekorací. Mezi původní práce patří: Růže a ďábel, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Broučci, Vodníkova Hanička. Dále spolupracoval s výtvarníky, jakými byli Cinybulk, Pilař, Marečková, Koubek, Smetana a Renčín.
Emil Malý, přišel do Loutkového divadla Jiskra v roce 1960. Byl jedním z nejlepších vodičů, kteří kdy v souboru působili.
Do práce v kobyliském loutkovém divadle svého otce se zapojil na počátku 30. let, kdy se skupinou své generace se snažil o novější formy práce v loutkovém divadle, přičemž jeho velkým vzorem byla činnost sokolského loutkového divadla Jana Malíka.
Profesor na Akademii výtvarných umění v Praze, grafik, loutkář, autor knih pro děti a mládež, člen poradního sboru pro loutkové divadlo ÚDLUT a ÚKVČ